Diskuzní fórum o korálkování

Snažila jsem se najít tu podobné téma, ale nenašla jsem, tak snad se nebudu opakovat...
Ale zajímalo by mě, kdy korálkujete... jak to děláte, že toho tolik stíháte? Já lovím po večerech chvilky na korálky a když už si tu chvilku najdu, tak do toho třeba něco vleze... a co na to vaši manželé, partneři, děti? Nechají vás? Je mi jasné, že spící mimino určitě maminku nechá víc pracovat, než divoké batole (aspoň to moje), které neustále odněkud vytahuji, sundávám, honím a hlídám...
Jak to děláte vy ostatní? Je korálkování vaší hlavní pracovní náplní? Děláte to přes den nebo taky lovíte chvilky po večerech? A co teda vaši partneři? Já jsem postupem času zjistila, že když je manžel o víkendu doma, tak na ty mé korálky nějak žárlí nebo co... i kdyby jen ležel u televize, tak úplně cítím, že by mu nevadilo, kdybych ležela a nic nedělala taky, ale jak sednu ke korálkům, tak už mu to jaksi začíná vadit... a když vidí korálky roztažené na stole, tak taky... tak budu moc ráda, když mi odpovíte... děkuji...

Jo, to by mě taky zajímalo, jak některé korálkářky stíhají žít a k tomu ještě tvořit taková množství krásných věcí, podezřívám už některé z vlastnictví obraceče času.
Já třeba děti nemám a bydlím u rodičů, takže se ani nemusím starat o chod domácnosti, ale zase studuju dvě VŠ, které bohužel vyžadují i hromadu domácí přípravy a samostudia, k tomu mám jednou týdně taneční trénink, dvakrát až třikrát denně se musím věnovat psovi, přes víkendy jsem s přítelem, kterého přes týden právě kvůli škole víceméně moc nevídám, k tomu se ještě snažím psát blog a účastním se měsíčních tématických pekařských výzev na jednom zahraničním webu... suma sumárum, jsem ráda, když ke korálkům sednu dvakrát do měsíce. Ale je to otázka priorit, určitě jsou tu takové korálkářky, pro něž je právě korálkování ten TOP koníček, ke kterému se uchylují hned po tom, co se vrátí z práce a zaopatří děti, zatímco u mě je korálkování až tak na třetí až čtvrté příčce, že.
Já osobně si to představuju asi tak, že nejlepší podmínky pro výkonnostní korálkování mají asi single holky studující lehčí nebo středně náročnou školu nebo mamky na mateřské s jedním extrémně hodným dítětem.

Já studuju, takže to s časem nemám tak zlý (navíc jsem ten primárně korálkový typ, jaký popisuje Kerolajna), jen třeba nárazově o zápočtovém a zkouškovém si na korálky nesáhnu, ale jsem pomalá a většinou mám rozpracovány větší projekty a víc najednou, takže toho moc nevyrobím . Můj přítel je na tohle báječný, on sám má spoustu různých zájmů a těší ho, že i já mám něco, čemu se ráda věnuju, prý pak nemá pocit, že mě zanedbává, když si dělá to své. Navíc je ten typ, kterému by spíš vadilo, kdyby jeho partnerka neměla žádné zájmy a nic nedělala, než aby na její koníčky žárlil.

Sigel píše:Můj přítel je na tohle báječný, on sám má spoustu různých zájmů a těší ho, že i já mám něco, čemu se ráda věnuju, prý pak nemá pocit, že mě zanedbává, když si dělá to své. Navíc je ten typ, kterému by spíš vadilo, kdyby jeho partnerka neměla žádné zájmy a nic nedělala, než aby na její koníčky žárlil.

No, ten můj mě taky podporuje, jak se dá... nic není problém, když něco potřebuju, tak si to prostě koupím, když mi může něco pomoct sehnat nebo vybrat, tak se na to vrhne hned v plné parádě... je rád, že mám koníčka, co mě baví a nevadí mu, když utratím hrůzu peněz za nezbytně nutné korálky, které si syslím a mám jich už plnou skříň, když potřebuju vybrat páječku, poradí, sežene, s radostí mi nosí dráty a měděnou pásku, koupí mi knížku o minerálech, pohlídá prtě, když si hodinu vybírám v korálkovém obchodě, podporuje mě, to si nemůžu stěžovat... ale asi mu začíná vadit, když korálkuji v době, kdy je doma... i když se snažím dělat to hlavně, když on taky něco dělá, abych jen neseděla a nečuměla na něho jako na svatý obrázek...

Ideální by bylo, kdyby měl každý den tak o čtyři hodiny víc... od osmi do půlnoci by se ta doba mohla nějak zdvojit a bylo by to pro mne tak akorát...

Vzhledem k mé práci zdravotní sestry v nemocnici mám přes den čas, když manžel není doma. Takže nejvíc korálkuju před noční, po noční (jakmile se vyspím) a případně na noční, pokud je klid. Po noční je člověk stejně "gumovej", takže v podstatě ten den nejsem k ničemu jinému dobrá. Někdy není chuť ani na ty korálky. Mám ale ještě mraky jiných koníčků, takže se mi ty výrobní nálady různě střídají. Dělám mimo korálků pedig, papírová přáníčka, paličkování, pryskyřici, odlévání svíček, ubrouskování a chystám se na mozaiku. Momentálně mám v kuchyni roztahaná vánoční přáníčka a v obýváku část korálků
Už když jsem se s manželem seznámila, dělali jsme si legraci, že se k sobě báječně hodíme. On je totiž modelář plastikových letadel. Lepil v kuchyni na stole, jinak byt zařízený neměl. Smáli jsme se, že každý bude mít půlku stolu a případné dítě položíme doprostřed Od té doby jsme se stihli vzít, zařídili jsme si byt a v dětským pokoji máme každý svůj stůl (čili čas trávíme spolu) a každý svou skříň s materiálem. A o miminko se snažíme. Akorát při pohledu do dětskýho pokoje nevím, kam ho dáme Všude korálky a letadla...
Manžel mě podporuje. Nakupuje mi, co potřebuji. I já jeho v jeho koníčku podporuji. Ostatní modeláři mu říkají, že ani neví, co má doma za poklad. I já mám doma poklad a dost si toho vážím

Tak já si sedám ke korálkům skoro každý všední den večer na ty dvě tři hodinky, ale asi jsem extrémně pomalá šička, když vidím ty kvanta děl, co tu chrlí ostatní, to nestíhám vytvořit ani omylem. Vždycky se těším, jak sednu k šití na celý víkend, ale to se k tomu prakticky nedostanu ani z dálky, protože to je povětšinou pěkný šrumec. Zatím jsme s přítelem sami dva a pes, se kterým se věnuji sportovní kynologi a máme rodinný domek se zahradou, kolem kterého je přes rok práce taky dost, takže se těším na zimu A přítel ze začátku remcal, že si kazím oči, ale brzy přestal, jelikož u šití mám televizi jenom jako podklad, tak mi je jedno, co v ní běží, tak se nehandrkujeme o program a on si tím pádem může koukat na co chce

Jsem bába v letech ( ale do důchodu daleko). Pro rušení pracovních míst mě vyšoupli z práce a novou nemůžu najít. Jsem tudíž stále bez peněz, ale na druhé straně při korálkování či cínování si leda ošoupu prdel, ale ušetřím boty. Spratci odrostli, vypadli z baráku a jenom občas přijdou vybílit ledničku, použít pračku nebo si jen tak zakouřit vodárnu a poslouchat životní moudra. Manžel je tvor nenáročný a postupem let se stal i chápavý pro mé tvoření ( a občas radí, co mám vyrobit - " o to je zájem")
Má někdo lepší podmínky pro skorocelodenní korálkování, drátování, cínování a jiné duperele?

Vladstraschna píše:Jsem bába v letech ( ale do důchodu daleko). Pro rušení pracovních míst mě vyšoupli z práce a novou nemůžu najít. Jsem tudíž stále bez peněz, ale na druhé straně při korálkování či cínování si leda ošoupu prdel, ale ušetřím boty. Spratci odrostli, vypadli z baráku a jenom občas přijdou vybílit ledničku, použít pračku nebo si jen tak zakouřit vodárnu a poslouchat životní moudra. Manžel je tvor nenáročný a postupem let se stal i chápavý pro mé tvoření ( a občas radí, co mám vyrobit - " o to je zájem")
Má někdo lepší podmínky pro skorocelodenní korálkování, drátování, cínování a jiné duperele?

koukám že jsi na tom asi nejlíp
já když si vzpomenu jak jsem studovala nebo začala makat - to bylo času... jo kdybych tenkrát potkala korálky
teď mám 2 děti (2,5 a 5,5 let ) tudíž furt v letu . ráno vzbudit oba a dát většího do školky ( na 8 ) pak na nákup,s malou na hřiště, do 1/2 11 domů , udělat oběd, dát ji spát, naobědvat se, dát si kafe , umýt nádobí, případně udělat večeři/vyžehlit/ schrupnout si s ní , ve 2 vzbudit a pro lukyho do školky, pak do večera na hřišti. v 18 zahnat domů navečeřet, vykoupat a v 19,30 do pelechu. když to vyjde vidím občas i zprávy no a když nemám žehlení a nebo nejsem totálně hotová nebo nedejbože nedávají něco vyjímečně v tv nebo doháním resty -tak jdu korálkovat ( když to vyjde tak 2-3x do týdne jsem šťastná ). no ale brzy mi to skončí , na jaře do práce po mateřské .
chlap se k tomu nevyjadřuje - mám pocit, že by radši abych uklízela
ddt: zapomněla jsem říct , že večer na to šití tolik času taky není - často navlékám, protože háčkovat se dá občas i na hřišti - když náhodou mamku nepotřebují

Korálkuju téměř furt, jinak nedělám prakticky nic a ještě mám každý měsíc na účtu nějakou almužničku od naší vlády za celý odpracovaný život, takže jsem na tom ještě líp, než Vlaďka. Za účelem co nejkratší doby, strávené v kuchyni, jsem si pořídila několik pomocníků, takže můj běžný den vypadá takto: po ranní hygošce a snídani u kompu nahážu něco do hrnce (pomalého, který vaří sám), zasednu opět ke kompu a dám se do šití...prokládám to šmejděním na netu a občasnou větou na skypu směr Vlaďka...šiju děsně pomalu, často párám, stříhám a jinak ruším již polovytvořené, abych nakonec skončila u nejjednodušší varianty ( tu pak radši neukazuju ani tady)...dodělám žvanec, poobědváme s mužíčkem, on se koukne, na čem zrovna pracuju a doprovodí to nějakým příjemným slovem uznání ( FAKT!), pak si dáme kávičku, na chvilku si po babičkovsku bucnu v křesle, proberu se tak za hodinku a jdu pokračovat v započatém díle. Pak nachystám něco k večeři ( ty časy mezi jídly se mužíček samozásobuje z ledničky, samozabavuje se - TV, pochůzky kolem chalupy s nějakou lehčí prací apod.), opět zasednu a pokud nešiju něco černého, blejskavého nebo stříbrného, pokračuju u lampičky do takových 10 hodin, pak se jdu uspat sudokem nebo knížkou...a každý den tak nudně dokola.
Nejhorší jsou prázdniny, vnučky mi kradou náušnicové háčky, přemisťují pytlíky s korálkama ( jak jsem rozený bordelář, korálky MUSÍ být na svém místě), berou mi TOHO, přestože mám půl skříně nepotřebného nepravidelného rokajlu, odnášejí mi vercajk, lámou jehly, plýtvají firelinkou, vyrušují mě větama, které začínají " babi, mohla bych si vzít..." a na konci prázdnin jsem vyčerpaná jak korálkově, komponentově, psychicky, nápadově...prostě dočista dočista!
Jo! kdyby vás zajímalo, kdy uklízím, dělám na zahrádce apod., tak pokud možno nikdy nebo v momentech nejvyššího nebezpečí nějaké návštěvy ( neb zastávám názor, že kterékoliv mé korálkové dílo má delší životnost než vytřené kouty a s hadrem v ruce nemíním mařit zbytek svého života). Celý život jsem musela dělat to, co chtěl někdo jiný, teď už si chci dělat jenom to, co chci JÁ!

No, tak to s tým "žiarlivým" manželom tiež poznám . Preto sa snažím korálkovať v čase, keď je drahý buď v práci, alebo si našiel nejakú zábavku. Problém je, že on strašne rád trávi čas so mnou, takže aj keď niečo robí, tak má rád moju asistenciu . Kým sme boli sami dvaja a robil na smeny, tak to bolo časúúúúú . Potom sa nám narodil synáčik, drahý začal robiť len ráno a na korálky zostalo veeeľmi málo času. Našťastie, drobec je celkom kľudné dieťa, ktoré sa dokáže pohrať aj samé, takže sa nejaký ten čas dal občas ukradnúť. Teraz už malý nastúpil do škôlky a drahý od tohto mesiaca zase na smeny . No a ja som ešte na materskej, lebo ma začiatkom roku čaká ďalší pôrod. Takže mám pár mesiacov na to, aby som si užila aspoň nejaký voľný čas, lebo od februára môžem na akékoľvek voľno asi zabudnúť

Vladstraschna píše:Jsem bába v letech ( ale do důchodu daleko). Pro rušení pracovních míst mě vyšoupli z práce a novou nemůžu najít. Jsem tudíž stále bez peněz, ale na druhé straně při korálkování či cínování si leda ošoupu prdel, ale ušetřím boty. Spratci odrostli, vypadli z baráku a jenom občas přijdou vybílit ledničku, použít pračku nebo si jen tak zakouřit vodárnu a poslouchat životní moudra. Manžel je tvor nenáročný a postupem let se stal i chápavý pro mé tvoření ( a občas radí, co mám vyrobit - " o to je zájem")
Má někdo lepší podmínky pro skorocelodenní korálkování, drátování, cínování a jiné duperele?

Závidím spoustu času a děti venku z hnízda... sice jsem mohla mít to samé, nejstarší dcera už žije v Brně, kde studuje, syn už je samostatný i plnoletý, takže tihle dva jsou v pohodě, ale mně to nestačilo, tak mám k tomu ještě čtyřletou a roční... no, abych se nenudila... takže tolik prostoru pro korálky fakt jen a jen závidím... a klidně i nahlas

martinadk píše:já když si vzpomenu jak jsem studovala nebo začala makat - to bylo času... jo kdybych tenkrát potkala korálky
teď mám 2 děti (2,5 a 5,5 let ) tudíž furt v letu . ráno vzbudit oba a dát většího do školky ( na 8 ) pak na nákup,s malou na hřiště, do 1/2 11 domů , udělat oběd, dát ji spát, naobědvat se, dát si kafe , umýt nádobí, případně udělat večeři/vyžehlit/ schrupnout si s ní , ve 2 vzbudit a pro lukyho do školky, pak do večera na hřišti. v 18 zahnat domů navečeřet, vykoupat a v 19,30 do pelechu. když to vyjde vidím občas i zprávy no a když nemám žehlení a nebo nejsem totálně hotová nebo nedejbože nedávají něco vyjímečně v tv nebo doháním resty -tak jdu korálkovat ( když to vyjde tak 2-3x do týdne jsem šťastná ). no ale brzy mi to skončí , na jaře do práce po mateřské .
chlap se k tomu nevyjadřuje - mám pocit, že by radši abych uklízela
ddt: zapomněla jsem říct , že večer na to šití tolik času taky není - často navlékám, protože háčkovat se dá občas i na hřišti - když náhodou mamku nepotřebují

No, já taky potkala korálky až při třetím dítěti... protože dcera byla tak hodné a vzorné miminko, že jsem se vyloženě nudila... ale taky jsem netušila, jak vysoce návykové to je a jak to dovede požírat čas (a nejen korálkování samotné, ale i jen ty nákupy, vybírání na netu, hledání návodů a prohlížení ostatních výrobků)... naštěstí do pracovního procesu mám ještě dva roky - a pak se uvidí, jestli někdo bude chtít zaměstnat matku dvou malých dětí ve věku čtyřicet plus... hahaha... původně jsem si totiž chtěla udělat něco na krk a naušnice na jednu akci... že u toho už zůstanu a budu to rozvíjet a provozovat dál, to mě ani ve snu nenapadlo...

Teda setapouch, tvůj popis je mi extrémě sympatický - ráda bych se jednou dožila toho, abych mohla napsat něco podobného!
Jinak já jsem zatím ještě pořád studentka, i když momentálně prodlužující pro práci na diplomce. Nicméně s tou jsem ještě nezačala, takže kromě užírání se tím, že už bych měla začít, mám dva až tři dny v týdnu dopoledne volno na tvoření. Zbylé dva dny trávím na brigádě a odpoledne a večery většinou věnuju ještě drobným restům ve škole a hlavně tanci, který mě momentálně obírá o většinu víkendů... No a s přítelem bydlím, takže se vídáme alespoň chvilkama doma. Tím pádem ale docela zanedbávám naše, které moc nestíhám navštěvovat Takže kolem a kolem, taky bych uvítala, kdyby měl den pár hodin navíc... a to si teda vůbec nedovedu představit, jak to budu stíhat, až půjdu do roboty...

Také už jsem v letech, celý život pracovala, nyní už jsem doma podobně jako Setapouch. Přesto toho času na korálky moc nemám. Ráno chodíme s manželem a jeho kamarádem plavat, pak nějakou dobu suším vlasy (ruzpuštěné jsou až pod boky, dlouho schnou), dávám prát věci do pračky. Poté se vydáme do města za různými pochůzkami - v poslední době jsem jich měla po úřadech požehnaně. Pak přijdu domů,pověsím prádlo, udělám něco rychlého k obědu, pro sebe spíš jen kafíčko, manžel něco pojí a jde spát a já mám tak hodinu na korálky. To ale spíš projedu net, proberu korálky- co a jaké barvy - chystám si vše na večer. Pak denně chodím do nemocnice, kde strávím dvě až tři hodiny. Mám ochrnutou maminku, tak ji chodím masírovat, mazat a cvičím s ní, povídáme si (nějakou dobu vůbec nebyla schopná mluvit), teď už týden dokonce luštíme křížovky. Já jí říkám hesla z křížovky, ona odpovídá a to pak zapíšu. Mám radost, že jí to už zase myslí. Kolem páté odpoledne tedy přicházím domů, obyčejně jdu pod sprchu vše ze sebe smýt, posbírám prádlo (peru skoro denně, mimo jiné mi hodně zaberou věci od maminky z nemocnice). Udělám si kávu a konečně usedám ke korálkám. Napřed znovu projedu net, a pak už šiju. Mezi těmito činnostmi se občas ještě vyskytně nějaký ten úklid. Chodím spát pozdě, večer tedy ráda věnuji korálkám. Televizi mám jen jako kulisu, někdy ji vypínám a pouštím relaxační hudbu. Manžel si večer dělá své záliby (kuchtí v kuchyni), kolem 23. hodiny přijde a přehodí si televizi podle svého, ale já už jsem v korálkovém rauši, tak to už ani nevnímám. Občas ale nešiju ani večer, to když někdy zajdeme do jedné príma hospůdky, kdy si zahraji s bezva muzikanty na cimbál. To se pak vracíme opravdu pozdě, ale jsem dooobře zrelaxovaná do dalšího dne.

Začínám se těšit, až budu v důchodu... teda jestli ho dožiju s tím posunováním hranice pro odchod do něj...

BlueJane píše:Začínám se těšit, až budu v důchodu... teda jestli ho dožiju s tím posunováním hranice pro odchod do něj...

Těš se, dokud byli kluci malí, taky jsem nestíhala než vařit, prát, psát úkoly, uklízet, žehlit a sem tam ! občas! večer u televize uplést kousek svetříku nebo čepici...proto se snažím si to teď užívat, dokud na to vidím a prsty udrží jehlu

za sebe můžu říct, že korálkuju v ukradených chvílích ... a kradu různě...
nejvíc jsem se naučila krást spánku. Spím 6h denně. A jednu, dvě hodinky mám tím pádem "navíc", takže jsem se rozhodla, že v těchto dvou ukradených nebudu dělat nic, co nechci, když bych normálně přece spala.
Takže v této době, pokud opravdu nepadnu za vlast, dělám, co chci já, alespoň takto chvíli, když nemám tu možnost provádět to déle, jako setapouch
Ale nechce se mi v tomto "mém čase" ani pracovat na nějakých zakázkách a objednávkách, takže to si fakt jen brouzdám po netu, a když korálkuju, tak jen co se mi chce.. hlavně se do ničeho nenutit.
občas se mi podaří manžela vyštvat o víkendu do práce a pak mám třeba celej den pro sebe, ale to se stává jednou za čas, protože jinak jsme o víkendu v čudu oba. A v čudu se blbě korálkuje...

Já mám doma taky modeláře - pro změnu stavíme lodě (ze dřeva) a to je taky pěkná pakárna Takže se někdy smějeme, že jsme chráněná dílna. A musím říct, že si oba svá díla chválíme a jeho přátele i jeho neskutečně fascinuje můj pracovní stůl - hlavně hliníková lopatička na rokajl. Jinak s časem to mám dobré, pracuji na 3/4 úvazek a děti nemám, takže jsem ze "šmuků" udělala tu zbývající 1/4 práce.

PAne jo! je hezké a zajímavé číst tyhle příspěvky.... a docela si vážím toho, že mám tolik času.... KOrálkům venuju hodiny denně Pracuju krátký - dlouhý týden.... takže se mi sejdou dva i tři dny v kuse volné DD Bydlím u rodičů, takže s domacíma pracema to nemám tak žhavé ráda vařím a nerada uklízím takže mamka ví, že než s hadrem v ruce mě najde u plotny... tak nejak si ty práce rozdelíme..... ale to se jedná spíš o dopoledne... odpoledne a večery jsou moje a korálků a to bud 3 nebo 4 dny v týdnu ty mám vždy volno... Přítele mám daaaalekooo, takže se potkáváme na internetu a můžu říct, že mě nejenom podporuje, ale jeho úkol je vymýšlení názvů Můj nápad byl, že chci svým šperkům dávat řecké názvy a jelikož já zvládnu pár slovíček a vět a google překladač je težce mimo, je na něm aby mi ty názvy vymyslel Bere to tak zodpovedně, že já se řežu smíchy, když po půl hodině konečně příjdeme na nějaký název který se líbí mě, nelíbí se jemu a jak se nelibí jemu prostě se nepoužije a tečka. Nemám šanci ho ukecat, že je to fakt skvělý.... prostě nee a tečka Takže následuje dalších několik minut přemýšlení, než se konečně shodneme ))))) Ale můj bývalý byl práve pravý opak..... to jsem s korálky začínala.... Jediné co mi na to dokazal říct.. to bych zvládl taky....... nechala jsem ho at si udelá vánoční ozdobičku - hvezdu DDDD a jeho machrovani vzalo za sve )))))) Pak mi zacal vycitat ze večery v televize travim u koralku a bla bla bla.......... Jenže já jsem držtička drzá já se nedala...... a jsem rada, že mi to nadseni v začatcích nevzal ))) a ted se současným milým a koralky jen kvetu ))))))))) milý kvete někdy ze mě ))))))))))))) myslím že se doplnujeme DDDD No ale aby to nevypadalo, že sedím jen u korálků, počítače a nebo vařím... jsem mladá takže to proložím kávičkama s kamaradkama, sem tam někde hodím kyčlí, jdu ven, nebo s kolegyní plavat a tak..... Ale 3/4 volného času mi sežerou korálky )))) TAkže ten volný čas využívám jak se dá.............. KDyž nevstávám, nejradši se mi korálkuje v noci. Přítel padá do peřin tak kolem 22:00.. a já klidne do 2:00 vydržím korálkovat. Mám ráda, když všichni spí, nikdo po mě nic nebude chtít a mužu se ponořit do tvoření. V tuhle dobu taky přichází vetšina nápadů... nebo těsně před spaním )))) Jen nevím jak to tedy máte vy, ale 3/4 mých napadů nikdy nedopadnou.... v prubehu šití to všechno prekopu a nakonec z toho je neco uplne jiného )))) nechápu, jak si to nekdo muže nakreslit na papir a pak to podle nakresu ukoralkovat )))))))))))) to mě se nidky nepovedlo................... no ufffff udělala jsem z toho malý román, ale když to shrnu, tak jsem na tom celkem dobře )) práce doma moc nemám, volneho času mám dost, přítele který me podporuje a rodiče také a v neposlední řadě mám v sobě velkou lásku ke korálkům .......

setapouch píše:Korálkuju téměř furt, jinak nedělám prakticky nic a ještě mám každý měsíc na účtu nějakou almužničku od naší vlády za celý odpracovaný život, takže jsem na tom ještě líp, než Vlaďka. Za účelem co nejkratší doby, strávené v kuchyni, jsem si pořídila několik pomocníků, takže můj běžný den vypadá takto: po ranní hygošce a snídani u kompu nahážu něco do hrnce (pomalého, který vaří sám), zasednu opět ke kompu a dám se do šití...prokládám to šmejděním na netu a občasnou větou na skypu směr Vlaďka...šiju děsně pomalu, často párám, stříhám a jinak ruším již polovytvořené, abych nakonec skončila u nejjednodušší varianty ( tu pak radši neukazuju ani tady)...dodělám žvanec, poobědváme s mužíčkem, on se koukne, na čem zrovna pracuju a doprovodí to nějakým příjemným slovem uznání ( FAKT!), pak si dáme kávičku, na chvilku si po babičkovsku bucnu v křesle, proberu se tak za hodinku a jdu pokračovat v započatém díle. Pak nachystám něco k večeři ( ty časy mezi jídly se mužíček samozásobuje z ledničky, samozabavuje se - TV, pochůzky kolem chalupy s nějakou lehčí prací apod.), opět zasednu a pokud nešiju něco černého, blejskavého nebo stříbrného, pokračuju u lampičky do takových 10 hodin, pak se jdu uspat sudokem nebo knížkou...a každý den tak nudně dokola.
Nejhorší jsou prázdniny, vnučky mi kradou náušnicové háčky, přemisťují pytlíky s korálkama ( jak jsem rozený bordelář, korálky MUSÍ být na svém místě), berou mi TOHO, přestože mám půl skříně nepotřebného nepravidelného rokajlu, odnášejí mi vercajk, lámou jehly, plýtvají firelinkou, vyrušují mě větama, které začínají " babi, mohla bych si vzít..." a na konci prázdnin jsem vyčerpaná jak korálkově, komponentově, psychicky, nápadově...prostě dočista dočista!
Jo! kdyby vás zajímalo, kdy uklízím, dělám na zahrádce apod., tak pokud možno nikdy nebo v momentech nejvyššího nebezpečí nějaké návštěvy ( neb zastávám názor, že kterékoliv mé korálkové dílo má delší životnost než vytřené kouty a s hadrem v ruce nemíním mařit zbytek svého života). Celý život jsem musela dělat to, co chtěl někdo jiný, teď už si chci dělat jenom to, co chci JÁ!

Paráda normálně závidím....a taky tvým vnučkám. Mě moje babička učila háčkovat, plést, šít, vyšívat.... moc ráda na to vzpomínám.

Ale k tématu: korálkuju občas večer, případně o víkendu,když je hnusně a nedá se být venku. A teď, co jsem objevila novou závislost háčkování, tak ráno cestou do práce, odpoledne cestou z práce a ve volných chvílích i v práci.

Ideální by bylo, kdyby měl každý den tak o čtyři hodiny víc... od osmi do půlnoci by se ta doba mohla nějak zdvojit a bylo by to pro mne tak akorát...

To bych taky potřebovala. S dítkem přes den nereálné, rádo pomáhá. Takže všecky koníčky až večer po osmé a to nemám jenom korálkování. Manžel nežárlí, korálkování mu nevadí, kolik si toho kupuji přehled nemá (i když tu kopu materiálu tu vidí), že do toho strkám peníze a nic z toho nemám (dělám si jen pro svoje potěšení) taky ne, ale honí mě v deset do postele, že si taky musím odpočinout a vyspat se... Takže dvě hodiny mám jisté, třetí uhraju jak kdy. Přes den velmi výjimečně, v té hodince, kdy dítko spí, ale to je tak na nějaký jeden konkrétní projekt, buď se zamyslet nebo rychle udělat. Takže spíš ani ne.